8. v tom spojení již nežijí jako dva jedinci, ale stávají se jednou bytostí.
9. A proto člověk nemá právo rozdělit, co Bůh spojil.“
10. Později se učedníci znovu k té otázce vrátili.
11. Vyložil jim to:„Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, hřeší stejně, jako by měl ženy dvě.
12. A právě tak rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“
13. Lidé nosili k Ježíšovi děti, aby jim žehnal. Učedníci jim domlouvali, aby ho neobtěžovali.
14. Když to Ježíš slyšel, zlobil se: „Neodhánějte ty děti a nebraňte jim, když chtějí ke mně. I jim přece patří Boží království.
15. A říkám vám, že kdo nepřijde k Bohu s dětskou prostotou, nestane se občanem toho království.“
16. Bral děti do náruče, hladil je a žehnal jim.
17. Když se zase vydali na cestu, dohonil je nějaký muž a padl před Ježíšem na kolena: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych získal věčný život?“
18. „Proč mi říkáš dobrý? Vždyť dobrý je jen Bůh,“ odvětil Ježíš.
19. „A k tvé otázce – přikázání přece znáš: nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, lhát, podvádět, budeš si vážit svých rodičů.“
20. „Mistře, všechno jsem dodržoval od mládí.“