42. Než však k němu chlapec došel, padl k zemi v novém záchvatu. Ježíš démona vyhnal, chlapce uzdravil a předal ho otci.
43. Všichni byli tím jasným projevem Boží moci ohromeni.Lidé se ještě obdivovali Ježíšovu skutku, ale on se obrátil na své učedníky:
44. „Teď mne obdivují, ale uvidíte, co se mnou jednou provedou.“
45. To ovšem učedníci tenkrát nechápali, ale neodvážili se ho zeptat.
46. Jednou se učedníci začali dohadovat, kdo z nich je nejvýznamnější.
47. Ježíš to postřehl, postavil před ně dítě a
48. řekl: „Podle toho, jak se chováte k nejmenším, se dá usoudit, jaký vztah máte ke mně, a tak ukazujete svůj postoj k Bohu, který mne poslal. Ten nejpokornější mezi vámi je v Božích očích největší.“
49. Ještě se ozval Jan: „Pane, viděli jsme člověka, který ve tvém jménu vyháněl démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože s námi nechodí.“
50. Ježíš odpověděl: „Jen ho nechte, kdo není proti nám, je s námi.“
51. Přiblížil se čas, kdy měl Ježíš zemřít, a tak nastoupit cestu vzhůru k Bohu. Uvědomil si, že proto musí do Jeruzaléma.
52. Na cestě přes samařské území poslal napřed učedníky, aby vyjednali nocleh v jedné vesnici.
53. Tamní obyvatelé však Židy a Jeruzalém nenáviděli a nepřijali tedy Ježíše.
54. Jakuba a Jana to rozhněvalo a řekli: „Pane, nemáme na ně svolat oheň z nebe, jako to kdysi udělal Elijáš? Ať ta vesnice shoří!“
55. Ježíš to rozhodně odmítl: „Jak vás může něco takového napadnout? Jako byste ani nebyli moji učedníci.