26. Chtěli jste slyšet proroka? Ano, poznali jste někoho ještě většího než proroka.
27. Jan je ten, o němž je napsáno:‚Posílám svého posla před tebou,aby ti připravil cestu.‘
28. Jan dostal nejvyšší úkol ze všech lidí: oznámit, že Kristus přichází! A přece i ten nejnepatrnější, kdo se dočkal a uvěřil, byl poctěn více než Jan.
29. Víte, že Janovi posluchači – a byli mezi nimi i lidé s všelijakou pověstí – přijali Jana jako Božího posla a dali se proto od něho pokřtít.
30. Farizejové a znalci zákona však Janův křest odmítli, protože nepochopili, že i oni potřebují Boží odpuštění.“
31. Ježíš pokračoval: „Komu se tak podobají?
32. Jsou nespokojení a náladoví jako děti, které si hrají na návsi chvíli na svatbu, chvíli na pohřeb a vzájemně si vyčítají:‚Pískali jsme vám,a vy jste netancovali.A pak jsme vám zase smutně zpívali,a vy jste neplakali.‘
33. Když se Jan Křtitel postil a nepil víno, říkali jste, že je fanatik,
34. a když Syn člověka jí a pije, říkáte pohrdlivě: ‚Podívejte se na toho žrouta a pijana, který se přátelí i se zrádci národa a s kdejakou sebrankou.‘
35. Ale kdo přijme Boží moudrost, ten tomu porozumí.“
36. Jeden farizej pozval Ježíše na oběd. Ten přišel a stoloval s ním.
37. V tom městě žila také žena, která měla špatnou pověst. Když slyšela, že Ježíš je na návštěvě u farizeje Šimona, vzala alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem a šla tam.
38. Poklekla k Ježíšovým nohám, smáčela mu je slzami, utírala svými vlasy, líbala je a potírala vonným olejem.
39. Když to viděl farizej, který Ježíše pozval, myslel si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, a nedovolil by, aby se ho taková hříšnice vůbec dotkla.“
40. Tu ho Ježíš oslovil: „Rád bych se tě, Šimone, na něco zeptal.“ „Prosím, jen mluv,“ řekl Šimon.
41. „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set stříbrných, druhý padesát.