17. Podali mu svitek z knihy proroka Izajáše. Rozvinul ho a nalezl místo, kde je psáno:
18. „Duch Boží mě vede,protože mne Bůh určil,abych chudým přinesl radostnou zprávu,uzdravil ty, kteří jsou v srdci zraněni,sňal lidem pouta, kterými jsou svázáni,slepým abych vrátil zrak,utlačené osvobodil a ohlásil,
19. že teď přichází čas,kdy se Bůh chce nad každým slitovata zachránit ho.“
20. Pak Ježíš stočil svitek, podal ho sluhovi a posadil se. Lidé napjatě čekali na výklad přečteného oddílu.
21. Obsahem Ježíšova kázání bylo: „Dnes se uskutečňuje to, co jsem právě četl.“
22. Všichni souhlasně přikyvovali a divili se, jak pěkně Ježíš hovořil. Říkali: „A to je syn tesaře Josefa!“
23. Ježíš ale pokračoval: „Asi byste mi rádi připomněli přísloví: Lékaři, uzdrav se sám! Proč neuděláš doma stejné zázraky, o jakých slyšíme třeba z Kafarnaum? –
24. Víte proč? Protože jako každý prorok nacházím nejméně víry u vás doma.
25. Jen si vzpomeňte, jak to bylo v době proroka Elijáše, kdy tři a půl roku nepršelo.
26. V Izraeli bylo mnoho vdov, ale Elijáš byl poslán jen k jediné, a to ještě pohanské vdově ze Sarepty v Sidónsku.
27. Anebo v době proroka Elíši bylo v Izraeli mnoho malomocných, a nakonec byl uzdraven jen Naamán, pohan ze Sýrie.“