14. Ježíš uzavřel: „Publikán nebyl v chrámu nadarmo; Bůh ho vzal na milost, ale toho farizeje si ani nevšiml. Každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, a kdo se před Bohem koří, bude povýšen.“
15. Lidé přinášeli k Ježíšovi i malé děti, aby jim žehnal. Když to učedníci viděli, odháněli je.
16. Ježíš však zavolal rodiče s dětmi k sobě a řekl: „Nebraňte dětem v přístupu ke mně, neodhánějte je. Boží království je právě pro takové, jako jsou ony;
17. kdo neuvěří tak prostě jako dítě, nevejde do něho.“
18. Jeden vznešený muž se Ježíše zeptal: „Svatý učiteli, co musím dělat, abych získal věčný život?“
19. Ježíš mu řekl: „Co tě vede k tomu, že mě nazýváš svatým? Vždyť svatý je pouze Bůh!
20. Znáš jeho přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nikoho neokradeš, nepomluvíš a nenařkneš nikoho křivě, budeš si vážit svých rodičů.“
21. Muž odpověděl: „Tato přikázání se snažím dodržovat už od svého mládí.“
22. Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“
23. Jak to muž uslyšel, zesmutněl a odešel, protože byl velice bohatý.
24. Když to Ježíš uviděl, řekl: „Jak nesnadno přicházejí lidé k Bohu.
25. To spíš projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
26. Lidé, kteří to slyšeli, se ptali: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“