2. Brzy ráno se do chrámu vrátil, sedl si tam a začal učit shromážděný dav.
3. Za chvíli k němu znalci zákona a farizejové přivedli jednu ženu přistiženou při nevěře.
4. „Mistře,“ oslovili Ježíše, „tuto ženu jsme přistihli při cizoložství.
5. Mojžíšův zákon je přísný. Odsuzuje ji k smrti ukamenováním. Co ty tomu říkáš?“
6. Čekali, že jim Ježíšova odpověď poskytne záminku k jeho odsouzení. Ježíš však mlčel, sklonil se k zemi a psal něco prstem v prachu.
7. Žalobci stále dotírali, aby odpověděl. Ježíš se vzpřímil a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí první kamenem!“
8. Pak se znovu sklonil a psal po zemi.
9. Jeho slovy byli zahanbeni. Ozvalo se v nich svědomí, a tak jeden po druhém odcházeli – ti nejváženější jako první. Nakonec zůstal Ježíš s provinilou ženou sám.
10. Znovu se vzpřímila zeptal se ženy: „Kam se poděli tvoji žalobci? Žádný z nich tě neodsoudil?“
11. „Ne, Pane,“ odpověděla žena.„Já tě také neodsuzuji,“ řekl Ježíš. „Jdi, ale už nehřeš!“
12. Jindy Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa, kdo mne následuje, nebude tápat ve tmě, ale bude mít světlo na cestu života.“
13. Nato mu farizejové řekli: „Mluvíš stále jen sám o sobě. Kdo to potvrdí?“
14. Ježíš jim odpověděl: „Říkám jen pravdu, i když se týká mne samotného. Já vím, odkud jsem přišel a kam jdu, ale vy to nevíte.
15. Vy mne posuzujete nesprávně – jen podle svého zdání. Já tak nesoudím.
16. Můj úsudek odpovídá skutečnosti, protože není jen můj, ale i Boží.