16. Můj úsudek odpovídá skutečnosti, protože není jen můj, ale i Boží.
17. A když se dva svědci shodnou ve výpovědi, vaše zákony považují takové svědectví za platné.
18. Nemluvím tedy o sobě jen sám, ale svědčí o mně i Otec, který mne poslal.“
19. „A kde je ten tvůj Otec?“ ptali se farizejové. Řekl jim: „Když neznáte mne, nemůžete znát ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i jeho.“
20. Tato slova Ježíš řekl v blízkosti chrámových pokladen, kde byla stráž. Přesto ho nezatkli, protože ještě nepřišel čas, kdy se to mělo stát.
21. „Opustím vás,“ pokračoval Ježíš. „Budete mne hledat, ale bude pro vás pozdě. Zemřete v zajetí svých hříchů a tam, kam jdu, nebudete moci přijít.“
22. „Chce snad spáchat sebevraždu?“ ptali se mezi sebou. „Proč by jinak říkal, že za ním nemůžeme přijít tam, kam jde?“
23. Ježíš jim řekl: „Já jsem od Boha, vy jste ze světa, který je Bohu odcizen.
24. Proto zemřete v hříchu, když mi neuvěříte.“
25. „Tak nám tedy řekni, kdo vlastně jsi!“ naléhali na Ježíše.
26. „Už jsem vám to jasně řekl. Jsem ten, za koho se od začátku prohlašuji,“ odpověděl. „Ale o vás bych mohl říci mnoho, co vás odsuzuje. A není to můj úsudek. Každé mé slovo pochází od toho, který mne poslal. On je pravda sama.“
27. Nikdo v té chvíli nepochopil, že Ježíš mluví o Bohu.
28. Proto na vysvětlenou dodal: „Poznáte mne, až mne přibijete na kříž, teprve pak si uvědomíte, že všechno, co jsem vám říkal a co jsem udělal, nebylo ode mne, ale od mého Otce. To on mne naučil všemu, co jsem vám řekl.