15. Vy mne posuzujete nesprávně – jen podle svého zdání. Já tak nesoudím.
16. Můj úsudek odpovídá skutečnosti, protože není jen můj, ale i Boží.
17. A když se dva svědci shodnou ve výpovědi, vaše zákony považují takové svědectví za platné.
18. Nemluvím tedy o sobě jen sám, ale svědčí o mně i Otec, který mne poslal.“
19. „A kde je ten tvůj Otec?“ ptali se farizejové. Řekl jim: „Když neznáte mne, nemůžete znát ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i jeho.“
20. Tato slova Ježíš řekl v blízkosti chrámových pokladen, kde byla stráž. Přesto ho nezatkli, protože ještě nepřišel čas, kdy se to mělo stát.
21. „Opustím vás,“ pokračoval Ježíš. „Budete mne hledat, ale bude pro vás pozdě. Zemřete v zajetí svých hříchů a tam, kam jdu, nebudete moci přijít.“
22. „Chce snad spáchat sebevraždu?“ ptali se mezi sebou. „Proč by jinak říkal, že za ním nemůžeme přijít tam, kam jde?“
23. Ježíš jim řekl: „Já jsem od Boha, vy jste ze světa, který je Bohu odcizen.
24. Proto zemřete v hříchu, když mi neuvěříte.“