45. Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně.
46. To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho.
47. Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život.
48. Já jsem ten životodárný chléb.
49. Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli.
50-51. Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře. Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“
52. To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“
53. Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví.
54. Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den.
55. Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj.
56-58. Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen. Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce. Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“