30. „Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“ namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup,
31. ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘“
32-33. „Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec,“ řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“
34. „Pane,“ prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“
35. „Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět,
36. a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“ odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte.
37. Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám.
38. Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce.
39. A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu.
40. Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“
41. Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe.
42. „Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“ volali rozhořčeně.
43. „Nevzpírejte se tomu,“ řekl Ježíš.
44. „Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu.
45. Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně.
46. To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho.
47. Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život.