16. „Jdi a přiveď svého muže,“ přikázal jí Ježíš.
17. „Nemám muže,“ odpověděla žena.„To máš pravdu,“ řekl jí Ježíš.
18. „Vystřídala jsi jich pět a ani ten, se kterým žiješ nyní, není tvůj muž.“
19. „Pane, vidím, že jsi prorok,“ vyhrkla s údivem.
20. „To bys mi mohl odpovědět, proč vy Židé považujete jen Jeruzalém za místo vhodné k uctívání Boha. Naši předkové se od nepaměti modlili na této hoře.“
21. Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, blíží se doba, kdy lidé nebudou uctívat Boha ani v Jeruzalémě, ani na této hoře.
22. My známe smysl naší bohoslužby, ale vy ho neznáte, protože Mesiáš vyjde ze Židů.
23. Nastává však doba, kdy nebude záležet na tom, kde se kdo modlí, ale jak se modlí. Skuteční vyznavači budou ctít Otce upřímně a neformálně. O takové vyznavače Otci jde.
24. Bůh je duchovní bytost a ti, kdo ho vzývají, mají tak činit opravdově a pod vedením Ducha svatého.“
25. „Vím, že přijde Mesiáš,“ pravila žena, „ten nám všechno vysvětlí.“
26. „Ten Mesiáš jsem já,“ řekl jí nato Ježíš.
27. V té chvíli se učedníci vrátili z města a byli překvapeni, když Ježíše zastihli v rozhovoru se ženou. Neodvážili se však zeptat, proč s ní mluví.
28. Žena nechala své vědro ležet u studny a spěchala do města, kde řekla lidem:
29. „Pojďte se podívat na člověka, s nímž jsem se dosud nesetkala, a přesto o mně všechno ví. Není to snad Mesiáš?“
30. Lidé z města se tedy vydali za Ježíšem.
31. Učedníci ho zatím pobízeli, aby se najedl.
32. On však odmítl: „Nebudu jíst. Mám jiný pokrm, který neznáte.“
33. „Kdo mu přinesl jídlo?“ říkali si.
34. Ježíš je hned vyvedl z nejistoty: „Sytím se tím, že konám Boží vůli. Dokončit jeho dílo – to je můj pokrm.