12. Náhle spatřila v hrobce dva anděly v bílém; seděli na obou koncích kamenné lavice, na níž předtím spočívalo Ježíšovo tělo.
13. „Ženo, proč pláčeš?“ zeptali se jí.„Vzali mého Pána a nevím, kam ho uložili.“
14. Když to řekla, obrátila se a spatřila, že za ní někdo stojí.
15. Neznámý ji oslovil: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“Myslela, že je to zahradník, a odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho uložil, a já ho pochovám.“
16. Ježíš jí řekl: „Marie!“Pohlédla na něj a řekla: „Můj Mistře!“ a poklekla před ním.
17. „Nedotýkej se mne!“ varoval ji Ježíš, „ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“
18. Marie Magdaléna vyhledala učedníky a řekla jim: „Viděla jsem Pána,“ a sdělila jim, co jí uložil.
19. Téhož dne večer byli učedníci pohromadě za zamčenými dveřmi, protože se báli, že teď přijdou Židé na ně. Pojednou stál Ježíš mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“
20. Potom jim ukázal rány v rukou a v boku.To byla radost pro učedníky, že zase vidí svého Pána!
21. Ježíš opakoval: „Pokoj vám!“ a pokračoval: „Otec vyslal mne a já vysílám vás.“
22. Dýchl na ně a řekl: „Přijměte svatého Ducha!
23. Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu.“