15. Dal jsem vám příklad. A vy se jím řiďte a jednejte jako já.
16. Je nepochybné, že sluha není větší než jeho pán a vyslanec není významnější než hlava státu.
17. Tak teď to víte, a když se podle toho budete řídit, přinese vám to radost.
18-20. Na jedno se můžete spolehnout: kdo přijímá moje posly, přijímá mne, a tím i Otce.To, co jsem řekl, netýká se všech. Vím, koho jsem vyvolil. Plní se výrok Písma: ‚Ten, kdo se mnou jídal, podrazil mi nohy.‘ Až se to stane, pochopíte, že to byla řeč o mně a mém zrádci.“
21. Když to Ježíš řekl, teprve to na něj v plné síle dolehlo a dodal otevřeně: „Je to tak, jeden z vás mne zradí.“
22. Učedníci se tázavě dívali jeden na druhého, o kom to vlastně mluví.
23-25. Petr se naklonil k učedníkovi, který byl u stolu Ježíšovi nejblíže, a naznačil mu, aby se zeptal. Ten se obrátil k Mistrovi: „Pane, kdo to je?“
26. „Ten, kterému podám chléb,“ odpověděl Ježíš. Namočil kousek chleba do omáčky a podával ho Jidášovi.
27. V tu chvíli naplnil Jidáše hněv. Ježíš mu řekl: „Neotálej a proveď rychle, co chceš.“
28. Učedníci nechápali, o čem je řeč. Někteří si dokonce mysleli, že Jidáš má nakoupit nějaké jídlo na svátky nebo že má rozdat peníze chudým;
29. byl totiž jejich pokladníkem.
30. Jidáš přijal podávaný chléb, zvedl se a odešel. Byla noc.
31-33. Po Jidášově odchodu Ježíš řekl: „Je rozhodnuto, půjdu poslušně cestou, která se líbí Bohu, cestou Božího vítězství. Moji milí, už s vámi dlouho nebudu. Marně mne budete hledat. Na mojí cestě mne nemůžete doprovodit.
34. Odkazuji vám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás.
35. Vaše vzájemná láska dokáže světu, že jste mými žáky.“
36. „Mistře, kam chceš odejít?“ zeptal se Petr.„Teď se mnou nemůžeš jít,“ odpověděl mu Ježíš, „budeš mne následovat později.“