29. Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.
30. Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.
31. Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.
32. Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“
33. Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl.
34. Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“„Pojď, Pane, ukážeme ti,“ odpověděli.
35. Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.
36. „Podívejte, jak ho měl rád,“ šeptali někteří mezi sebou.
37. Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
38. To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.
39. „Odvalte ten kámen!“ přikázal Ježíš.„Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu,“ namítla Marta.
40. „Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“ podivil se Ježíš.
41. Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš.