20-21. Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma, ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.
22. Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“
23. „Neboj se,“ odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“
24-26. Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí, v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“
27. „Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět,“ odpověděla.
28. Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“
29. Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.
30. Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.
31. Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.
32. Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“
33. Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl.
34. Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“„Pojď, Pane, ukážeme ti,“ odpověděli.
35. Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.
36. „Podívejte, jak ho měl rád,“ šeptali někteří mezi sebou.