12. Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“
13. Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.
14. Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel
15. a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“
16. Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
17. Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu.
18. Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry,
19. a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.
20-21. Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma, ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.
22. Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“
23. „Neboj se,“ odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“
24-26. Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí, v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“
27. „Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět,“ odpověděla.
28. Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“
29. Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.
30. Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.