1. Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii.
2. (Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)
3. Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz:„Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“
4. Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“
5-6. Měl velmi rád obě sestry i Lazara, ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.
7. Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“
8. Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“
9. „Proč se bojíte, jako by už nastávala noc,“ řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil.
10. Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“
11. Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“
12. Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“
13. Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.
14. Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel
15. a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“
16. Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“