1-2. Musíš-li domluvit staršímu člověku, nenapadej ho, ale jednej s ním uctivě, jako by to byl někdo z tvých rodičů. K mladším přistupuj jako k sourozencům, k dívkám jako ke svým sestrám, bez všech postranních myšlenek.
3. Církev ať pečuje o vdovy, které zůstaly osamělé.
4-8. Vždyť vdova skutečně osamělá a nemajetná musí spoléhat jen a jen na Boha. Jestliže však má děti nebo vnuky, je na nich povinnost splatit dluh vůči rodičům. Tak to chce Bůh. To jim důrazně připomínej, ať na ně nejsou stížnosti.Kdo se nestará o své příbuzné a nechá na holičkách dokonce vlastní rodiče, manžela nebo děti, nemá právo nazývat se křesťanem. Takový člověk je dokonce horší než ten, kdo vůbec nepoznal Boha.Vdovy, které se oddávají jen hmotným starostem a požitkům, jsou „mrtvé“ už za živa.
9. Vdova, kterou sbor pověřuje službou a za to ji podporuje, musí být starší šedesáti let, jen jednou vdaná
10. a dobře osvědčená ve výchově dětí, pohostinnosti a v ochotné službě všem potřebným.
11. Mladší vdovy odmítej. Většinou později zatouží znovu se vdát
12. a závazek ke službě poruší.
13. Kromě toho si při návštěvách domů zvyknou na zahálku a naučí se klevetit a plést se do cizích věcí.