4. a nekonečným diskusím o bájích a rodokmenech. Vedou spíš k jalovému mudrování, než aby objasňovaly význam víry v Božích plánech.
5. Cílem našeho snažení musí být láska, která pramení z čistého srdce, z dobrého svědomí a opravdové víry.
6. Od toho někteří uhnuli a dali se na prázdné řečnění.
7. Chtějí se proslavit jako učitelé Mojžíšova zákona a přitom nemají ponětí, co je jeho pravým smyslem.
8. Zákon je jistě užitečný, je-li užíván tak, jak Bůh zamýšlel.
9-11. Ale nesmíme zapomenout, že Bůh svými zákony nemíří proti nám, kteří jsme jeho, nýbrž proti zlým a vzpurným, kteří Boha neuznávají, trápí své rodiče, lžou, křivě přísahají, libují si v oplzlostech, proti homosexuálům a zvrhlíkům, smilníkům, únoscům a vrahům i všem ostatním, jejichž jednání se příčí Božím řádům, určeným k našemu blahu.
12. Jak jsem Ježíši Kristu vděčný, že si mne vybral za svého spolupracovníka.
13-14. Dříve jsem se jeho jménu vysmíval a jeho vyznavače hubil, ale Bůh se nade mnou smiloval, protože jsem to dělal z nevědomosti, když jsem ještě Krista neznal. Ve své dobrotě mne dovedl k tomu, abych uvěřil, a naplnil mne celého svou láskou.