1. Ať je tedy u vás láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost tlumočit Boží slovo.
2. Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice k Bohu, ale lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí.
3. Jestliže však někdo promluví prorocky, posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují je a podněcují.
4. Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto srozumitelné poselství buduje křesťanské společenství.
5. Ne že bych vám nepřál, abyste třeba všichni mluvili cizími jazyky, ale přednost dávám tomu, abyste Boží slovo přinášeli srozumitelně. Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu může každý rozumět.
6. Řekněte sami: k čemu by vám bylo, kdybych mluvil jazyky pro vás nesrozumitelnými a nevyložil současně, v čem je poučení, co má smysl vzdělávací a co prorocký?
7. Podívejte se na hudební nástroj – třeba harfu nebo varhany. Kdyby se rozezvučely všemi tóny najednou, kdo by v tom poznal nějakou melodii?
8. Anebo polnice: když zatroubí nezřetelně, kdo rozezná signál k boji?
9. Stejně tak vaše řeč: není-li srozumitelná, nikomu nic nedá. Mluvíte do větru.
10. Na světě se mluví stovkami různých jazyků a kdo je zná, krásně se jimi dorozumí.
11. Když ale na mne mluví někdo slovy, jejichž význam neznám, zůstaneme si navzájem cizinci.
12. Vím, že usilujete o duchovní obdarování. Snažte se tedy vyniknout hlavně v tom, co pomáhá budovat církev.
13. Proto radím tomu, kdo mluví neznámým jazykem: modli se, abys uměl vyložit, co říkáš.
14. Když totiž někdo hovoří takovým jazykem, modlí se sice jeho duch, ale bez účasti rozumu.