7. Jím obdarovaní jednotlivci mají každý svým způsobem sloužit celé církvi:
8. jednomu Boží Duch dává schopnost moudře mluvit, jinému skvěle formulovat nejhlubší myšlenky.
9. Jednomu dává tentýž Duch víru, která působí zázraky, jinému schopnost uzdravovat
10. a jinému zase schopnost velkých činů. Někdo jeho prostřednictvím dovede tlumočit Boží poselství, jiný rozlišovat, z jakého ducha co pochází. A další je obdařen schopností mluvit jinými jazyky a další zase schopností takovou neznámou řeč vyložit srozumitelně.
11. To vše je dílo jednoho a téhož Ducha, který každému jednotlivci přiděluje takové obdarování, jaké uzná za dobré.
12. Křesťanské společenství se dá přirovnat k lidskému tělu, kde je také mnoho údů a orgánů, které tvoří jediný celek.
13. Tak i každý z nás, ať žid nebo pohan, otrok nebo svobodný občan, byl při křtu začleněn do jednoho společného těla. Způsobil to jeden a týž Duch, kterého nyní společně sdílíme.
14. Tělo – to přece není jediný orgán, nýbrž mnoho orgánů.
15. Dejme tomu, že by noha řekla: „Já k tělu nepatřím, protože nejsem ruka.“ Proto však ještě nepřestává patřit k tělu.
16. Nebo kdyby řeklo ucho: „Já k tělu nepatřím, když nejsem oko,“ přestává snad proto být částí těla?
17. Kdyby celé tělo bylo okem, jak by mohlo slyšet? A kdyby bylo celé uchem, kde by byl čich?
18. Bůh však určil každému orgánu zvláštní úlohu v těle, jak sám chtěl.
19. Kdyby totiž celek byl jediným orgánem, nebylo by tu žádné tělo.
20. Takto máme mnoho různých orgánů, ale všechny dohromady tvoří jediný organismus.
21. Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě,“ ani hlava noze: „Obejdu se bez tebe.“