6. Duch se projevuje rozmanitě případ od případu, ale vždycky v každém z nás jde o dílo téhož Boha.
7. Jím obdarovaní jednotlivci mají každý svým způsobem sloužit celé církvi:
8. jednomu Boží Duch dává schopnost moudře mluvit, jinému skvěle formulovat nejhlubší myšlenky.
9. Jednomu dává tentýž Duch víru, která působí zázraky, jinému schopnost uzdravovat
10. a jinému zase schopnost velkých činů. Někdo jeho prostřednictvím dovede tlumočit Boží poselství, jiný rozlišovat, z jakého ducha co pochází. A další je obdařen schopností mluvit jinými jazyky a další zase schopností takovou neznámou řeč vyložit srozumitelně.
11. To vše je dílo jednoho a téhož Ducha, který každému jednotlivci přiděluje takové obdarování, jaké uzná za dobré.
12. Křesťanské společenství se dá přirovnat k lidskému tělu, kde je také mnoho údů a orgánů, které tvoří jediný celek.
13. Tak i každý z nás, ať žid nebo pohan, otrok nebo svobodný občan, byl při křtu začleněn do jednoho společného těla. Způsobil to jeden a týž Duch, kterého nyní společně sdílíme.
14. Tělo – to přece není jediný orgán, nýbrž mnoho orgánů.
15. Dejme tomu, že by noha řekla: „Já k tělu nepatřím, protože nejsem ruka.“ Proto však ještě nepřestává patřit k tělu.
16. Nebo kdyby řeklo ucho: „Já k tělu nepatřím, když nejsem oko,“ přestává snad proto být částí těla?
17. Kdyby celé tělo bylo okem, jak by mohlo slyšet? A kdyby bylo celé uchem, kde by byl čich?
18. Bůh však určil každému orgánu zvláštní úlohu v těle, jak sám chtěl.
19. Kdyby totiž celek byl jediným orgánem, nebylo by tu žádné tělo.