4. Vždyť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který pominul, či jako noční hlídka.
5. Odplavuješ je, jsou jako spánek zrána, vadnou jako tráva.
6. Zrána rozkvétá, mění se, k večeru vadne a usychá.
7. To pro tvůj hněv chřadneme a děsíme se před tvým rozlícením.
8. Kladeš si před sebe naše nepravosti a to, co skrýváme, do světla své tváře.
9. A tak všechny naše dny míjejí pro tvé rozhořčení, naše léta hasnou jako povzdech.
10. Časy našich let -- je jich sedmdesát, a jeli člověk při síle, osmdesát. A jejich pýchou je jen trápení a nepravost -- proto rychle pomíjejí a my odlétáme.
11. Kdo zná sílu tvého hněvu? A tvé rozhořčení podle bázně před tebou?