1. Asafův žalm. Bože, pohanské národy pronikly do tvého dědictví, poskvrnily tvůj svatý chrám, Jeruzalém obrátily v sutiny.
2. Mrtvoly tvých otroků přenechaly za potravu nebeskému ptactvu, těla tvých věrných zemské zvěři,
3. jejich krev prolévaly kolem Jeruzaléma jako vodu a nebylo, kdo by pohřbíval.
4. Stali jsme se předmětem potupy pro své sousedy, posměchu a pošklebků pro své okolí.
5. Až dokdy, Hospodine? Budeš se stále hněvat? Bude tvá žárlivost plát jako oheň?
6. Vylej svou zlobu na národy, které tě neznají; na království, která nevzývají tvé jméno,
7. neboť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy.
8. Nepřipomínej nám dřívější viny; pospěš, předejdi nás svým slitováním, vždyť jsme zcela zubožení!
9. Pomoz nám, Bože, naše spáso, pro slávu svého jména! Vysvoboď nás a pro své jméno nás zprosti našich hříchů!
10. Proč by měly národy říkat: Kde je ten jejich Bůh? Ať se před našima očima mezi národy pozná pomsta za prolitou krev tvých otroků!
11. Kéž před tebe pronikne nářek vězňů! Zachovej svou mocnou paží syny smrti!
12. Sedminásobně vrať našim sousedům do klína potupu, kterou tupili Panovníka!