3. neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, jak se daří ničemům.
4. Vždyť nejsou spoutáni, aby směřovali k smrti, jejich tělo je tučné,
5. lidské trápení se jich netýká, nebývají postiženi jako ostatní,
6. a tak je pýcha jejich náhrdelníkem; násilí je halí jako oděv.
7. Jejich oči vystupují z tuku, ukazuje se smýšlení jejich srdce.
8. Posmívají se, mluví ve zlém, ve své povýšenosti promlouvají o útlaku.
9. Svými ústy směřují proti nebesům a jejich jazyk prochází zemí.
10. A tak se jejich lid obrací sem a vybryndá se jim spousta vody.
11. Říkají: Což se to Bůh dozví? Což to Nejvyšší pozná?
12. Hle, takoví jsou ničemové. Pořád bezstarostně rozmnožují majetek.
13. Jistě, zbytečně jsem udržoval své srdce v čistotě a umýval dlaně v nevinnosti!
14. Denně dostávám rány -- a po ránu pokárání.
15. Kdybych řekl: Budu mluvit jako oni, byl bych nevěrný pokolení tvých synů.
16. Když jsem přemýšlel, jak to pochopit, připadalo mi to obtížné.
17. Až když jsem vstoupil do Božích svatyní, pochopil jsem jejich konec.