1. Žalm Asafův. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k lidem čistého srdce!
2. Ale já … mé nohy málem uklouzly, mé kroky téměř klopýtly,
3. neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, jak se daří ničemům.
4. Vždyť nejsou spoutáni, aby směřovali k smrti, jejich tělo je tučné,
5. lidské trápení se jich netýká, nebývají postiženi jako ostatní,
6. a tak je pýcha jejich náhrdelníkem; násilí je halí jako oděv.
7. Jejich oči vystupují z tuku, ukazuje se smýšlení jejich srdce.
8. Posmívají se, mluví ve zlém, ve své povýšenosti promlouvají o útlaku.
9. Svými ústy směřují proti nebesům a jejich jazyk prochází zemí.
10. A tak se jejich lid obrací sem a vybryndá se jim spousta vody.
11. Říkají: Což se to Bůh dozví? Což to Nejvyšší pozná?