4. Srdce mi v nitru hořelo. Když jsem tesknil, plál ve mně oheň. Pak jsem promluvil svým jazykem:
5. Hospodine, dej mi poznat můj konec a jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím, jak jsem pomíjivý.
6. Hle, dal jsi mi jen maličko dnů, jako nic je před tebou můj věk; každý člověk, jakkoli pevně stojí, je jen vánek. Sela.
7. Jen jako přelud putuje člověk, hlučí, přestože je jen vánek, shromažďuje, ale neví, kdo to sklidí.
8. Nuže, v co budu doufat, Panovníku? Mé očekávání se upíná k tobě.
9. Vysvoboď mě od všech mých přestoupení, nevystavuj mě posměchu bláznů!
10. Oněměl jsem, neotvírám svá ústa, neboť jsi to způsobil ty!
11. Odejmi ode mě svou ránu, vždyť hynu od úderů tvé ruky!