7. Vždyť na mě bezdůvodně nastražili jámu, bezdůvodně vykopali past pro mou duši.
8. Ať na něj přijde zkáza, aniž to tuší. A do té pasti, kterou nastražil, se lapí sám, ať padne do té zkázy!
9. Ale má duše bude jásat v Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy.
10. Každá má kost řekne: Hospodine, kdo je jako ty? Vysvobozuješ chudého od mocnějšího, než je sám, chudého a nuzného od uchvatitele.
11. Povstávají zlovolní svědkové, kteří se mě vyptávají na věci, které nevím.
12. Odplácejí mi zlem za dobré, aby způsobili zármutek mé duši.
13. A já měl za oděv žíněné roucho, když byli nemocní! Pokořoval jsem svou duši postem, ale má modlitba se mi vracela do klína.
14. Jednal jsem, jako by mi byli přítelem či bratrem. Naříkal jsem, skláněl se, jako bych truchlil kvůli matce.
15. A oni se z mého pádu radovali, dávali se dohromady, spojili se proti mně, křiváci, a já to nevěděl. Utrhali mi a neumlkli.
16. Posměvači s bezbožnými na mě skřípou zuby.
17. Panovníku, jak dlouho se budeš jen dívat? Odvrať mou duši od jejich zkázy, zachraň mou jedinou před mladými lvy!
18. Budu ti vzdávat chválu ve velikém shromáždění, mezi nespočetným lidem tě budu chválit.
19. Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují. Ti, kdo mě bezdůvodně nenávidí, ať nemhouří oči.
20. Ti nemluví pokojně! Proti poklidným v zemi vymýšlejí zradu.
21. Otvírají na mě svá ústa a říkají: Cha, cha! Naše oči to vidí!
22. Viděl jsi to, Hospodine, nebuď hluchý! Panovníku, nebuď mi vzdálen!
23. Vzbuď se, procitni k mému soudu, můj Bože a můj Pane, a veď mou při!
24. Zjednej mi právo podle své spravedlnosti, Hospodine, můj Bože, ať se nade mnou neradují.