14. Jednal jsem, jako by mi byli přítelem či bratrem. Naříkal jsem, skláněl se, jako bych truchlil kvůli matce.
15. A oni se z mého pádu radovali, dávali se dohromady, spojili se proti mně, křiváci, a já to nevěděl. Utrhali mi a neumlkli.
16. Posměvači s bezbožnými na mě skřípou zuby.
17. Panovníku, jak dlouho se budeš jen dívat? Odvrať mou duši od jejich zkázy, zachraň mou jedinou před mladými lvy!
18. Budu ti vzdávat chválu ve velikém shromáždění, mezi nespočetným lidem tě budu chválit.
19. Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují. Ti, kdo mě bezdůvodně nenávidí, ať nemhouří oči.
20. Ti nemluví pokojně! Proti poklidným v zemi vymýšlejí zradu.
21. Otvírají na mě svá ústa a říkají: Cha, cha! Naše oči to vidí!
22. Viděl jsi to, Hospodine, nebuď hluchý! Panovníku, nebuď mi vzdálen!
23. Vzbuď se, procitni k mému soudu, můj Bože a můj Pane, a veď mou při!
24. Zjednej mi právo podle své spravedlnosti, Hospodine, můj Bože, ať se nade mnou neradují.