13. A já měl za oděv žíněné roucho, když byli nemocní! Pokořoval jsem svou duši postem, ale má modlitba se mi vracela do klína.
14. Jednal jsem, jako by mi byli přítelem či bratrem. Naříkal jsem, skláněl se, jako bych truchlil kvůli matce.
15. A oni se z mého pádu radovali, dávali se dohromady, spojili se proti mně, křiváci, a já to nevěděl. Utrhali mi a neumlkli.
16. Posměvači s bezbožnými na mě skřípou zuby.
17. Panovníku, jak dlouho se budeš jen dívat? Odvrať mou duši od jejich zkázy, zachraň mou jedinou před mladými lvy!
18. Budu ti vzdávat chválu ve velikém shromáždění, mezi nespočetným lidem tě budu chválit.
19. Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují. Ti, kdo mě bezdůvodně nenávidí, ať nemhouří oči.
20. Ti nemluví pokojně! Proti poklidným v zemi vymýšlejí zradu.
21. Otvírají na mě svá ústa a říkají: Cha, cha! Naše oči to vidí!
22. Viděl jsi to, Hospodine, nebuď hluchý! Panovníku, nebuď mi vzdálen!
23. Vzbuď se, procitni k mému soudu, můj Bože a můj Pane, a veď mou při!
24. Zjednej mi právo podle své spravedlnosti, Hospodine, můj Bože, ať se nade mnou neradují.
25. Ať si v srdci neříkají: Cha, to jsme chtěli! Ať neříkají: Zhltli jsme ho!
26. Ať se společně stydí a hanbí ti, kdo se radují z mého trápení! Ať obléknou hanbu a potupu ti, kdo se nade mnou vyvyšují.
27. Ať výskají a radují se ti, kdo si přejí mou spravedlnost! Ať stále říkají: Veliký je Hospodin, jenž dopřává pokoj svému otroku.
28. Můj jazyk bude opakovat tvou spravedlnost, každý den tvou chválu.