1. U řek babylonských -- tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sijón.
2. Své lyry jsme tam věšeli na topoly,
3. neboť tam se nás naši věznitelé ptali na slova písní, naši trýznitelé chtěli, abychom se radovali: Zazpívejte nám některé ze sijónských písní!
4. Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi?
5. Jestli na tebe zapomenu, Jeruzaléme, ať na mě zapomene má pravice.
6. Ať mi jazyk přilne k patru, jestliže si tě nebudu připomínat, jestliže nebudu považovat Jeruzalém za vrchol své radosti.
7. Připomeň, Hospodine, synům Edómu den Jeruzaléma -- jak říkali: Ničte, ničte jej až do základů!
8. Dcero babylonská, budeš zničena -- blahoslavený, kdo ti odplatí za to, cos nám způsobila.
9. Blahoslavený, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu.
Přečtěte si kompletní kapitolu Žalmy 137