20. který shlédl ze svých svatých výšin. Hospodin pohlédl z nebes na zemi,
21. aby vyslyšel nářek vězňů a rozvázal syny smrti,
22. aby vypravovali na Sijónu o Hospodinově jménu a o jeho chvále v Jeruzalémě,
23. když se společně shromáždí národy i království, aby sloužily Hospodinu.
24. Cestou pokořil mou sílu a zkrátil mé dny.
25. Pravím: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů -- tvá léta jsou od pokolení do pokolení.
26. Dávno jsi založil zemi, nebesa jsou dílo tvých rukou.
27. Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, vyměníš je jako plášť a budou proměněna.
28. Ale ty jsi stále týž -- tvá léta nekončí.
29. Synové tvých otroků budou mít klid a jejich símě bude před tebou upevněno.