13. Ale ty, Hospodine, zůstáváš navěky; jsi připomínán od pokolení do pokolení.
14. Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem -- vždyť nastal čas, aby ses nad ním smiloval; vždyť nadešla ta chvíle!
15. Vždyť tví otroci si oblíbili jeho kameny; jímá je lítost nad jeho sutinami.
16. Národy se budou bát Hospodinova jména a všichni králové země tvé slávy,
17. až Hospodin zbuduje Sijón a ukáže se ve své slávě,
18. až shlédne na modlitbu bezmocného, nepohrdne jejich modlitbami.
19. Toto je zapsáno pro budoucí pokolení. Lid, který bude stvořen, bude chválit Hospodina,
20. který shlédl ze svých svatých výšin. Hospodin pohlédl z nebes na zemi,
21. aby vyslyšel nářek vězňů a rozvázal syny smrti,
22. aby vypravovali na Sijónu o Hospodinově jménu a o jeho chvále v Jeruzalémě,
23. když se společně shromáždí národy i království, aby sloužily Hospodinu.
24. Cestou pokořil mou sílu a zkrátil mé dny.
25. Pravím: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů -- tvá léta jsou od pokolení do pokolení.
26. Dávno jsi založil zemi, nebesa jsou dílo tvých rukou.
27. Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, vyměníš je jako plášť a budou proměněna.
28. Ale ty jsi stále týž -- tvá léta nekončí.
29. Synové tvých otroků budou mít klid a jejich símě bude před tebou upevněno.