1. Časně ráno vstal Jerubaal, tedy Gedeón, a všechen lid, který byl s ním, a utábořili se u Éncharódu. Tábor Midjánců byl u něho v údolí severně od návrší Móre.
2. Hospodin však Gedeónovi řekl: Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych dal Midjánce do jejich ruky. Jinak by se Izrael vůči mně vychloubal: Zachránila mě má ruka.
3. A teď k lidu ihned provolej: Kdo se bojí a třese, ať se vrátí a vzdálí z pohoří Gileádu. Nato se vrátilo z lidu dvacet dva tisíce a deset tisíc zůstalo.
4. Ale Hospodin Gedeónovi řekl: Ještě je lidu mnoho. Nech je sestoupit k vodě, ať ti je tam přečistím. I stane se toto: O kom ti řeknu: Tenhle půjde s tebou, ten s tebou půjde, a každý, o kom ti řeknu: Tenhle s tebou nepůjde, ten nepůjde.
5. Nechal tedy sestoupit lid k vodě a Hospodin Gedeónovi řekl: Každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem, tak jako chlemtá pes, toho postavíš zvlášť a také každého, kdo si klekne k pití na kolena.