6. Zůstali tedy, ti dva spolu jedli a pili a otec dívky tomu muži řekl: Prosím, buď tak laskav a přenocuj, ať je ti dobře u srdce.
7. Ten muž vstal k odchodu, ale jeho tchán ho přinutil, a tak se vrátil a znovu tam přenocoval.
8. Pátý den vstal k odchodu časně zrána. Otec té dívky řekl: Posilni se přece a zdržte se, než den pokročí. A oba pojedli.
9. Když vstal ten muž k odchodu, on i jeho konkubína a jeho služebník, tu mu řekl jeho tchán, otec dívky: Podívej se přece, den se nachýlil a nastává večer. Ano, zůstaňte přece přes noc, dnes si lehněte. Přenocuj tady, ať je ti dobře u srdce a zítra časně vstanete na svou cestu a odejdeš ke svému stanu.
10. Muž ale nechtěl přenocovat. Vstal, vyšel a přišel až naproti Jebúsu, což je Jeruzalém, a s ním osedlané oslí spřežení a jeho konkubína.
11. Byli u Jebúsu a den velmi pokročil. Tu řekl služebník svému pánu: Pojďme prosím, zajděme do tohoto jebúsejského města a přenocujme v něm.
12. Jeho pán mu odpověděl: Nezajdeme do města cizozemců, kteří nejsou ze synů Izraele. Projdeme až do Gibeje.
13. A řekl svému služebníku: Pojď, přiblížíme se k jednomu z těch míst. Přenocujeme v Gibeji nebo v Rámě.
14. Prošli tedy tím místem, šli a slunce jim zapadlo u Gibeje, která patří Benjamínovi.
15. A odbočili tam, aby došli do Gibeje a přenocovali. Přišel a posadil se na náměstí toho města, ale nebyl nikdo, kdo by je přijal do domu, aby mohli přenocovat.
16. Vtom hle, nějaký stařec přichází večer z pole od svého díla. Ten muž byl z efrajimského pohoří a jako cizinec pobýval v Gibeji. Muži toho místa byli ovšem synové Benjamínovi.
17. Když pozvedl své oči a spatřil toho muže, poutníka, na náměstí města, zeptal se ten starý muž: Kam jdeš a odkud přicházíš?
18. Odpověděl mu: Procházíme z judského Betléma až do odlehlých končin efrajimského pohoří, odkud pocházím. Šel jsem do judského Betléma, jsem poutník, a teď jdu do Hospodinova domu. Není však, kdo by mě přijal do domu.
19. Mám i slámu a krmivo pro naše osly a také chléb a víno mám pro sebe i pro tvou služebnici a pro služebníka, kterého mají tví otroci s sebou. Vůbec v ničem nemám nouzi.
20. Nato řekl ten stařec: Pokoj tobě. Jen uval všechnu svou nouzi na mě. Jenom nezůstávej přes noc na náměstí.
21. Přivedl ho do svého domu, namíchal krmení pro osly a umyli si nohy. Pak jedli a pili.