17. Když pozvedl své oči a spatřil toho muže, poutníka, na náměstí města, zeptal se ten starý muž: Kam jdeš a odkud přicházíš?
18. Odpověděl mu: Procházíme z judského Betléma až do odlehlých končin efrajimského pohoří, odkud pocházím. Šel jsem do judského Betléma, jsem poutník, a teď jdu do Hospodinova domu. Není však, kdo by mě přijal do domu.
19. Mám i slámu a krmivo pro naše osly a také chléb a víno mám pro sebe i pro tvou služebnici a pro služebníka, kterého mají tví otroci s sebou. Vůbec v ničem nemám nouzi.
20. Nato řekl ten stařec: Pokoj tobě. Jen uval všechnu svou nouzi na mě. Jenom nezůstávej přes noc na náměstí.
21. Přivedl ho do svého domu, namíchal krmení pro osly a umyli si nohy. Pak jedli a pili.
22. Když se posilňovali, hle, muži toho města, ničemníci, obklíčili dům, tloukli na dveře a volali na starce, vlastníka domu: Vyveď toho muže, který přišel do tvého domu, ať ho poznáme.
23. Vlastník domu k nim vyšel a řekl jim: Ne, bratři moji, nepáchejte přece zlo poté, co tento muž přišel do mého domu. Nedopouštějte se takového bláznovství.
24. Zde je má dcera, panna, a jeho konkubína. Ihned je vyvedu. Ponižte je a udělejte s nimi, co je vám libo, ale proti tomuto muži se nedopouštějte žádného takového bláznovství.
25. Ti muži ho však nechtěli poslechnout. Tu se ten muž chopil své konkubíny a vyvedl ji k nim na ulici. Poznali ji a vyžívali se na ní celou noc až do rána a propustili ji při východu jitřenky.
26. Ráno ta žena přišla nazpět a zhroutila se u vchodu do domu toho muže, kde byl její pán. Ležela tam až do svítání.