1. Cožpak moudrost nevolá, rozumnost nepozvedá svůj hlas?
2. Na vrchu výšin, podél cest, na křižovatce postává;
3. u bran, při vstupu do města, u vchodu do bran křičí:
4. Na vás, muži, volám, můj hlas zní k lidským synům.
5. Prostoduší, získejte chytrost, hlupáci, dostaňte rozum.
6. Slyšte, protože promluvím znamenité věci, mé rty vysloví, co je správné.
7. Vždyť má ústa si opakují pravdu, ničemnost je ohavností pro mé rty.
8. Všechny řeči mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic pokrouceného ani pokřiveného.
9. Všechny jsou jasné pro toho, kdo je schopen rozumět, přímé pro ty, kdo nalézají poznání.
10. Přijměte mé naučení, a ne stříbro, poznání je víc než pročištěné zlato.
11. Vždyť moudrost je lepší nežli drahokamy, nic z toho, po čem toužíš, se jí nevyrovná.
12. Já, moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám poznání a rozvahu.
13. Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; povýšenost, pýchu, zlou cestu a obojaká ústa, to nenávidím.
14. Má je rada i úspěch, jsem rozumnost, má je síla.
15. Skrze mě králové kralují a mocnáři ustanovují spravedlnost.
16. Skrze mě vládnou vládcové i šlechtici, všichni spravedliví soudcové.
17. Já miluji ty, kteří milují mě; kdo mě usilovně hledají, naleznou mě.
18. U mne je bohatství i sláva, trvalý majetek i spravedlnost.
19. Mé ovoce je lepší nežli zlato, byť seberyzejší, výnos ze mne je nad pročištěné stříbro.
20. Chodím po cestě spravedlnosti a po stezkách práva,
21. abych dala dědictví těm, kteří mě milují a naplnila jejich sklady.
22. Hospodin mě vytvořil na počátku své cesty, dávno před svými činy, již tenkrát.
23. Odvěků jsem byla utvořena, od počátku, od dávnověku země.
24. Když ještě nebyly hlubiny, zrodila jsem se, ještě když nebyly prameny obtěžkány vodou.
25. Dříve nežli byly hory ponořeny, před kopci jsem se zrodila;
26. když ještě neučinil zemi a pláně, ani první prach světa,
27. když založil nebesa, byla jsem tam; když vyměřoval obzor nad mořskou hlubinou,
28. když upevnil oblaka nahoře, když posilnil prameny mořské hlubiny,
29. když postavil moři jeho hranici, aby voda nepřekračovala jeho příkaz, když vyměřoval základy země,
30. byla jsem vedle něho jako řemeslník, byla jsem jeho potěšením den za dnem, radovala jsem se před ním po celou dobu.
31. Radovala jsem se z celé jeho země, mé potěšení bylo s lidskými syny.
32. Nyní mě, synové, slyšte: Blahoslavení jsou ti, kdo dbají na mé cesty.
33. Poslechněte naučení, abyste zmoudřeli, nebuďte nevšímaví!
34. Blahoslavený je člověk, který mě poslouchá, den za dnem bdí u mých dveří, střeží veřeje mých bran.
35. Vždyť kdo mě nachází, nachází život, dosáhne zalíbení u Hospodina.
36. Ale kdo proti mně hřeší, činí násilí své duši, všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.