1. Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň ucho k mé rozumnosti,
2. abys zachoval rozvahu a aby tvé rty střežily poznání.
3. Vždyť ze rtů cizí ženy kape med a její řeč je hladší nežli olej,
4. ale její konec je hořký jako pelyněk, ostrý jako dvojsečný meč.
5. Její nohy sestupují ke smrti, do podsvětí její kroky směřují.
6. Nesrovnává cestu života, její stezky se klátí, ani to neví.
7. Nyní mě, synové, slyšte, neodvracejte se od řečí mých úst.