1. Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň ucho k mé rozumnosti,
2. abys zachoval rozvahu a aby tvé rty střežily poznání.
3. Vždyť ze rtů cizí ženy kape med a její řeč je hladší nežli olej,
4. ale její konec je hořký jako pelyněk, ostrý jako dvojsečný meč.
5. Její nohy sestupují ke smrti, do podsvětí její kroky směřují.
6. Nesrovnává cestu života, její stezky se klátí, ani to neví.
7. Nyní mě, synové, slyšte, neodvracejte se od řečí mých úst.
8. Vzdal od ní svou cestu, nepřibližuj se ke vchodu jejího domu,
9. jinak dáš svou slávu jinému a svoje roky ukrutníkovi,
10. jinak se cizinci nasytí tvojí silou a tvoje námaha půjde do cizího domu.
11. Nakonec budeš úpět, až bude celé tvé tělo úplně zničeno.
12. Pak řekneš: Jak to, že jsem nenáviděl kázeň a mé srdce odvrhlo pokárání?
13. Neposlouchal jsem své učitele a k těm, kteří mě učili jsem nenakláněl ucho.
14. Málem jsem se uprostřed shromáždění a obce ocitl ve všem zlu.
15. Pij vodu ze své cisterny, bystrou vodu ze své studny.
16. Mají se tvoje prameny rozlévat na ulici, proudy vody na náměstí?
17. Ať patří tobě samému, a ne cizím spolu s tebou!
18. Ať je požehnaný tvůj pramen, raduj se z ženy svého mládí.
19. Ta líbezná laň, ta půvabná srna, její prsy ať tě uspokojují v každé době, její láskou se opájej ustavičně.
20. Proč by ses měl, můj synu, opájet cizí ženou, objímat klín cizinky?
21. Vždyť cesty člověka jsou před očima Hospodina, on srovnává všechny jeho stezky.
22. Ničemu polapí jeho vlastní viny, provazy svého hříchu bude zajat.
23. Zemře, protože neměl kázeň, pro velikost své hlouposti bude vrávorat.