13. Chudý a utlačovatel se potkávají, světlo očím dává oběma Hospodin.
14. Když král soudí chudé podle pravdy, jeho trůn bude navěky pevně stát.
15. Hůl a pokárání dá moudrost, ale chlapec ponechaný sám sobě dělá hanbu své matce.
16. Když se množí ničemové, množí se přestoupení, ale spravedliví uvidí jejich pád.
17. Kárej svého syna a dá ti odpočinek, dá potěšení tvé duši.
18. Když není vidění, lid je bez zábran, ale šťastný je ten, kdo zachovává zákon.
19. Otrok se nedá pokárat pouhými slovy, i když rozumí, nereaguje.
20. Viděl jsi člověka, který je ukvapený ve svých slovech? Pro hlupáka je víc naděje než pro něj!
21. Kdo od mládí hýčká svého otroka, nakonec bude mít žal.
22. Hněvivý člověk podněcuje svár, vztekloun se dopouští mnoha přestoupení.
23. Člověka poníží jeho pýcha, ale ponížený duch získá slávu.
24. Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí svou duši; uslyší prokletí, ale neoznámí to.
25. Strach z lidí klade léčku, kdo však doufá v Hospodina, bude v bezpečí.
26. Mnozí usilují o přízeň vládce, ale právo pro člověka pochází od Hospodina.
27. Pro spravedlivého je ohavností špatný člověk, pro ničemu je ohavností ten, kdo jde přímou cestou.