17. Vždyť nadarmo se roztahuje síť před zraky těch, co mají křídla.
18. Ale tito nastražují léčku k prolití vlastní krve, číhají na svou duši.
19. Tak dopadne každý, kdo pro sebe nekalý zisk hrabe. Připraví svého pána o duši.
20. Moudrost křičí na ulicích, na náměstích pozvedá svůj hlas.
21. Volá na nároží rušných ulic, u vchodů do bran, ve městě pronáší svou řeč:
22. Dokdy budou prostoduší milovat prostoduchost, posměvači si budou libovat v posmívání a hlupáci budou nenávidět poznání?
23. Obraťte se, když vás kárám! Hle, vyleji na vás svého ducha, dám vám poznat svá slova.
24. Protože jsem volala, ale odmítali jste, vztahovala jsem svou ruku, ale nikdo nedával pozor,
25. nevšímali jste si žádné mé rady a mému pokárání jste se nepodvolili,
26. také já se budu vysmívat vaší pohromě, posmívat se, když přijde to, čeho se strachujete,
27. když jako ničivá bouře přijde to, čeho se strachujete a vaše pohroma jako vichřice, když na vás přijde soužení a strast.
28. Tehdy mě budou volat, ale neodpovím, budou mě usilovně hledat, ale nenaleznou mě.
29. Protože nenáviděli poznání a nezvolili si bázeň před Hospodinem,
30. nepodvolili se mé radě a odvrhli každé moje pokárání,