1. Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky, když zpod závoje hledí. Vlasy tvé co ve stádu kozičky s pohoří Gileád sbíhají.
2. Tvé zuby -- ovečky čerstvě umyté, když stádo ke střiži stoupá z koupele. Každá z nich po dvou rodí a neplodné mezi nimi není.
3. Karmínová stuha jsou tvé rty, tvá ústa nádherná. Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.
4. Jako věž Davidova je tvá šíje ztepilá. Na tisíc zavěšeno na ní štítů, výstroj samých to hrdinů.
5. Dva koloušci je dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí, jež pasou se v liliích.
6. Než zavane den a prchnou stíny, vyjdu si k té hoře myrhy, k pahorku vonných pryskyřic.
7. Celá jsi krásná, lásko má, není na tobě poskvrna.
8. Nevěsto, se mnou z Libanonu, se mnou z Libanonu sestup dolů. Shlédneš z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.
9. Srdce jsi mi odjala, nevěsto má nejdražší, srdce jsi mi odjala očkem svým jediným, zákrutem jediným svého náhrdelníku.
10. Jak je krásné milování tvé, nevěsto má nejdražší, oč lepší je nad víno tvé milování. Nade všechny balzámy tvé oleje voní.
11. Tvé rty, nevěsto, medem kanou, mléko a med máš pod jazykem, roucho tvé vůní Libanonu voní.
12. Zahrada zavřená jsi, nevěsto má nejdražší, valem zahrazená, pramen zapečetěný.
13. Tvé údy královská je obora, granátovníky s lahodným ovocem, hennou a nardem,
14. nardem a šafránem, citronelou a skořicí, k tomu všemožné vonné dřeviny, myrha i aloe a ty nejvzácnější balzámy.
15. Pramenem zahrad jsi, studnou vody živé, až z Libanonu tekoucí.
16. Zvedni se, od severu větře, přijď, větře od jihu, prověj mou zahrádku, ať vlastní vůní orosí se. Ať do své zahrady přijde můj milý a její ovoce lahodné okusí.