7. Proč berete synům Izraele odvahu, aby přešli do země, kterou jim dal Hospodin?
8. Tak jednali vaši otcové, když jsem je poslal z Kádešbarneje, aby prohlédli zemi.
9. Prošli až do údolí Eškólu, prohlédli zemi a vzali synům Izraele odvahu, aby šli do země, kterou jim dal Hospodin.
10. Onoho dne vzplanul Hospodin hněvem a přísahal:
11. Muži, kteří vyšli z Egypta, od dvacetiletých výše, neuvidí zemi, o níž jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, protože nešli za mnou naplno,
12. kromě Kenazejce Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova, protože ti šli naplno za Hospodinem.
13. Proto Hospodin vzplanul hněvem proti Izraelcům, nechal je bloudit čtyřicet let pustinou, dokud nebyla zcela vyhlazena celá generace, která páchala to, co je zlé v Hospodinových očích.
14. A hle, povstali jste vy, potomstvo hříšníků, na místo vašich otců, abyste ještě zvýšili Hospodinův planoucí hněv proti Izraeli.
15. Když se od něj odvrátíte, ponechá ho nadále v pustině a zničíte celý tento lid.
16. Nato k němu přistoupili a řekli: Postavíme zde ohrady pro svůj dobytek a města pro své děti.
17. My sami se však rychle vyzbrojíme a půjdeme před syny Izraele, dokud je nepřivedeme na jejich místo, zatímco naše děti zůstanou v opevněných městech chráněny před obyvateli této země.
18. Nevrátíme se do svých domovů, dokud synové Izraele neobdrží každý své dědictví.
19. Neobdržíme dědictví s nimi za Jordánem a tam dále, protože jsme dostali své dědictví na druhé straně Jordánu na východě.
20. Mojžíš jim řekl: Jestliže budete jednat, jak jste řekli, jestliže se vyzbrojíte před Hospodinem do boje,
21. celé vaše vojsko projde Jordán před Hospodinem, dokud před sebou nepodrobí své nepřátele
22. a dokud země nebude podmaněna před Hospodinem, a teprve potom se vrátíte, tehdy budete nevinní před Hospodinem a před Izraelem a tato země se stane vaším vlastnictvím před Hospodinem.