13. Proto Hospodin vzplanul hněvem proti Izraelcům, nechal je bloudit čtyřicet let pustinou, dokud nebyla zcela vyhlazena celá generace, která páchala to, co je zlé v Hospodinových očích.
14. A hle, povstali jste vy, potomstvo hříšníků, na místo vašich otců, abyste ještě zvýšili Hospodinův planoucí hněv proti Izraeli.
15. Když se od něj odvrátíte, ponechá ho nadále v pustině a zničíte celý tento lid.
16. Nato k němu přistoupili a řekli: Postavíme zde ohrady pro svůj dobytek a města pro své děti.
17. My sami se však rychle vyzbrojíme a půjdeme před syny Izraele, dokud je nepřivedeme na jejich místo, zatímco naše děti zůstanou v opevněných městech chráněny před obyvateli této země.
18. Nevrátíme se do svých domovů, dokud synové Izraele neobdrží každý své dědictví.
19. Neobdržíme dědictví s nimi za Jordánem a tam dále, protože jsme dostali své dědictví na druhé straně Jordánu na východě.
20. Mojžíš jim řekl: Jestliže budete jednat, jak jste řekli, jestliže se vyzbrojíte před Hospodinem do boje,
21. celé vaše vojsko projde Jordán před Hospodinem, dokud před sebou nepodrobí své nepřátele
22. a dokud země nebude podmaněna před Hospodinem, a teprve potom se vrátíte, tehdy budete nevinní před Hospodinem a před Izraelem a tato země se stane vaším vlastnictvím před Hospodinem.
23. Pokud však nebudete takto jednat, hle, zhřešíte proti Hospodinu a vězte, že váš hřích vás dostihne.
24. Postavte si města pro své děti a ohrady pro svůj brav a splňte to, co vyšlo z vašich úst.
25. Synové Gádovi a synové Rúbenovi řekli Mojžíšovi: Tvoji otroci udělají to, co pán přikazuje.
26. Naše děti, naše ženy, naše stáda a všechen náš dobytek zůstane tam v gileádských městech,
27. ale tvoji otroci, všichni vojenští ozbrojenci, projdou před Hospodinem do boje, jak říká pán.