17. Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím ho na ně. Ponesou břemeno lidu s tebou a neponeseš ho ty sám.
18. A lidu řekni: Posvěťte se na zítra a budete jíst maso, protože jste plakali k Hospodinu se slovy: Kdo nás nakrmí masem? Vždyť nám bylo v Egyptě dobře. Hospodin vám dá maso a najíte se.
19. Nebudete jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ani dvacet dní,
20. ale celý měsíc, až vám poleze z chřípí a bude vám odporné, protože jste pohrdli Hospodinem, který je uprostřed vás, a plakali jste před ním se slovy: Proč jenom jsme vyšli z Egypta?
21. Mojžíš řekl: Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem, a ty říkáš: Dám jim maso a budou ho jíst celý měsíc?
22. Cožpak se pro ně bude zabíjet brav a skot, aby to pro ně stačilo? Nebo se pro ně mají pochytat všechny mořské ryby, aby to pro ně stačilo?
23. Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Cožpak je Hospodinova ruka krátká? Nuže, uvidíš, jestli se ti mé slovo uskuteční, či nikoli.
24. Mojžíš vyšel a promluvil k lidu Hospodinova slova. Pak shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a postavil je okolo stanu.
25. Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a vzal z Ducha, který byl na něm, a dal ho na sedmdesát mužů ze starších. I stalo se, když na nich Duch spočinul, že prorokovali, ale znovu již ne.
26. Dva muži zůstali v táboře -- jeden se jmenoval Eldád a druhý se jmenoval Médád. I na nich spočinul Duch -- byli totiž mezi zapsanými, ale nevyšli ke stanu -- a prorokovali v táboře.
27. Přiběhl mládenec a oznámil to Mojžíšovi: Eldád a Médád prorokují v táboře.
28. Ozval se Jozue, syn Núnův, který sloužil Mojžíšovi od svého mládí, a řekl: Můj pane, Mojžíši, zadrž je.
29. Mojžíš mu řekl: Ty žárlíš kvůli mně? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci, když by Hospodin na ně dal svého Ducha!