1. Nastalo velké volání lidu a jejich žen proti jejich bratrům Judejcům.
2. Někteří říkali: Našich synů a našich dcer je mnoho. Musíme dostat obilí, abychom se najedli a zůstali naživu.
3. Jiní říkali: Dáváme do zástavy svá pole, své vinice a své domy, abychom dostali obilí v tomto hladu.
4. A jiní říkali: Na svá pole a své vinice jsme si vypůjčili peníze na královskou daň.
5. A nyní je naše tělo jako tělo našich bratrů a naši synové jsou jako jejich synové; avšak hle, my musíme nechávat podmanit své syny a své dcery za otroky a některé z našich dcer již byly podmaněny; jsme bezmocní, když naše pole a naše vinice patří jiným.
6. Když jsem uslyšel jejich úpěnlivý křik a tato slova, hrozně jsem se rozzlobil.
7. Porozmýšlel jsem o tom a vedl jsem při proti šlechticům a správcům. Řekl jsem jim: Vymáháte lichvářský úrok od svých bratrů! A svolal jsem proti nim velké shromáždění.
8. Řekl jsem jim: My, pokud jsme mohli, vykupovali jsme své bratry Judejce, prodané pohanským národům. A vy dokonce prodáváte své bratry, aby byli zase prodáni nám! Mlčeli a nenašli slov.
9. Dále jsem řekl: To, co děláte, není dobré! Cožpak nebudete žít v bázni před naším Bohem, abyste nebyli na potupu pohanským národům, našim nepřátelům?
10. Také já, moji bratři a moji služebníci jsme jim půjčovali peníze a obilí. Odpusťme jim ten úrok.
11. Vraťte jim ještě dnes jejich pole, jejich vinice, jejich olivové háje a jejich domy i úrok z peněz, obilí, nového vína a oleje, které jste jim půjčili.
12. Nato řekli: Vrátíme a nebudeme od nich nic požadovat. Učiníme tak, jak říkáš. Pak jsem svolal kněze a nechal je přísahat, že budou jednat podle tohoto slova.
13. Vytřepal jsem i záhyb svého oděvu a řekl jsem: Takto ať Bůh vytřepe z jeho domu a z jeho majetku každého, kdo nenaplní toto slovo; takto bude vytřepán a vyprázdněn. Nato celé shromáždění řeklo: Amen a chválilo Hospodina. Potom lid jednal podle tohoto slova.