1. Stalo se v měsíci nísanu ve dvacátém roce vlády krále Artaxerxa, když bylo víno před ním, že jsem pozvedl víno a podal králi. Nebýval jsem v jeho přítomnosti skleslý.
2. Král mi řekl: Proč vypadáš sklesle? Přece nejsi nemocen! To může být jedině skleslost srdce. Hrozně moc jsem se bál,
3. ale řekl jsem králi: Ať žije král navěky! Jak bych nevypadal sklesle, když město, místo hrobů mých otců, je zcela zpustošené a jeho brány jsou stráveny ohněm.
4. Král mi řekl: O co žádáš? Modlil jsem se k Bohu nebes
5. a řekl jsem králi: Jestliže se to králi líbí a jestliže je ti tvůj otrok milý, pošli mě do Judska, do města, kde jsou hroby mých otců, abych ho znovu vystavěl.
6. Král mi řekl -- královna seděla vedle něj --: Jak dlouho bude trvat tvá cesta a kdy se vrátíš? Když jsem mu udal určitý čas, králi se to líbilo a poslal mě.
7. Řekl jsem králi: Jestliže se to králi líbí, ať jsou mi dány dopisy pro místodržitele Zaeufratí, které mi zaručí průchod, než přijdu do Judska.
8. A také dopis pro Asafa, strážce královského lesa, aby mi dal dřevo na trámy k zhotovení bran hradu, který patří k Božímu domu, pro městské hradby a pro dům, do něhož se nastěhuji já. Král mi to dal, protože dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou.
9. Potom jsem přišel k místodržitelům Zaeufratí a dal jsem jim královské dopisy. Král se mnou poslal velitele vojska a jezdce.
10. Když se to doslechl Sanbalat Chorónský a Tóbijáš, amónský otrok, hrozně moc se jim nelíbilo, že přišel někdo, kdo usiluje o dobro pro syny Izraele.
11. Přišel jsem do Jeruzaléma a byl jsem tam tři dny.
12. V noci jsem vstal a se mnou několik mužů. Nikomu jsem neoznámil, co mi můj Bůh položil na srdce, abych učinil pro Jeruzalém. Nebylo se mnou žádné zvíře kromě toho, na kterém jsem jel.
13. Vyjel jsem v noci Údolní bránou směrem k Dračímu prameni a k Hnojné bráně. Prohlížel jsem hradby Jeruzaléma, které byly pobořeny, a jeho brány, které byly stráveny ohněm.
14. Projel jsem k Studniční bráně a ke královskému rybníku, ale tam nebylo místo pro zvíře pode mnou, aby prošlo.
15. Vystupoval jsem v noci údolím a prohlížel jsem hradby. Pak jsem se obrátil, vjel jsem Údolní bránou a vrátil jsem se.
16. Správcové nevěděli, kde jsem chodil a co jsem dělal. Dosud jsem to Judejcům, kněžím, šlechticům, správcům a ostatním, kteří konali práci, neoznámil.
17. Potom jsem jim řekl: Vidíte nouzi, ve které jsme; že Jeruzalém je zcela zpustošený a jeho brány jsou spáleny ohněm. Pojďte, vystavíme hradby Jeruzaléma a nebudeme už v potupě.
18. Oznámil jsem jim, jak nade mnou byla dobrotivá ruka mého Boha a také slova, která mi král řekl. Nato řekli: Povstaňme a stavějme. A jejich ruce se posilnily k dobrému dílu.
19. Když se to doslechl Sanbalat Chorónský, Tóbijáš, amónský otrok, a Arab Gešem, vysmívali se nám a pohrdali námi. Říkali: Co to má znamenat, co tady provádíte? Bouříte se proti králi?
20. Odpověděl jsem jim a řekl jsem jim: Sám Bůh nebes nám dopřeje úspěch. My, jeho otroci, povstaneme a budeme stavět. Vy ale nemáte žádný podíl, nárok a památku v Jeruzalémě.