1. Toto je zákon o oběti za vinu. Je to nejsvětější věc.
2. Na místě, kde se zabíjejí zápalné oběti, se budou zabíjet oběti za vinu. Jejich krví se pokropí oltář ze všech stran.
3. Přinese všechen její tuk: tučný ocas, tuk pokrývající vnitřnosti,
4. obě ledviny a tuk, který je na nich a na slabinách, a jaterní lalok, který odstraní s ledvinami.
5. Kněz to bude obětovat na oltáři jako ohnivou oběť Hospodinu. To je oběť za vinu.
6. Bude ji jíst každý mužského pohlaví mezi kněžími. Bude se jíst na svatém místě; je to nejsvětější věc.
7. Pro oběť za hřích i pro oběť za vinu je jeden zákon: Bude patřit knězi, který s ní vykoná obřad smíření.
8. Knězi, který přináší něčí zápalnou oběť, jemu bude patřit kůže zápalné oběti, kterou přinesl.
9. Každá přídavná oběť, která se peče v peci, vše, co se připravuje na pánvi s víkem a na pánvi, bude patřit knězi, který ji přináší.
10. Každá přídavná oběť namísená s olejem i suchá bude patřit všem synům Áronovým, jednomu jako druhému.
11. Toto je zákon o obětním hodu pokojné oběti, který se přináší Hospodinu.
12. Jestliže ho přináší jako oběť díků, přinese spolu s obětí díků bochníky nekvašených chlebů namísené s olejem a placky nekvašených chlebů pomazané olejem a jemnou mouku smaženou jako bochníky namísené s olejem.
13. Vedle bochníků přinese jako svůj obětní dar kvašený chléb, spolu s obětí díků své pokojné oběti.
14. Přinese z něj vždy jeden z každého obětního daru jako dar pozdvihování Hospodinu. Bude to patřit knězi, který kropil krví pokojné oběti.
15. Maso oběti díků jeho pokojné oběti se sní v den jeho obětního daru; neponechá se z něj nic do rána.
16. Jestliže je jeho obětním darem slíbená nebo dobrovolná oběť, sní se v den, kdy přinese svou oběť, a to, co z ní zbude, se sní druhého dne.
17. To, co z masa obětního hodu zbude do třetího dne, se spálí ohněm.
18. Jestliže by přece někdo jedl z masa obětního hodu jeho pokojné oběti třetího dne, ten, kdo ji přinesl, nenalezne zalíbení, nepřičte se mu k dobru, bude to znehodnocené a ten, kdo by z ní jedl, ponese svou vinu.
19. Maso, které se dotklo čehokoliv nečistého, se nebude jíst, spálí se ohněm. Co se týče masa, každý, kdo je čistý, smí jíst maso.
20. Člověk, který by jedl maso z obětního hodu pokojné oběti patřící Hospodinu, a jeho nečistota byla na něm, takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu.
21. Když by se člověk dotkl čehokoliv nečistého, lidské nečistoty nebo nečistého zvířete či čehokoliv nečistého hodného opovržení, a jedl by z masa obětního hodu pokojné oběti patřící Hospodinu, takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu.
22. Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
23. Promluv k synům Izraele: Nebudete jíst žádný tuk z býka, ovce či kozla.
24. Tuk mršiny a rozsápaného zvířete ať se použije pro jakoukoliv potřebu, jíst ho však jistě nebudete.
25. Neboť každý, kdo by jedl tuk ze zvířete, z něhož se přináší ohnivá oběť Hospodinu, člověk, který by jej jedl, ať je vyhlazen ze svého lidu.
26. V žádném ze svých sídel nebudete jíst žádnou krev, z ptáka ani z dobytka.
27. Každý člověk, který by jedl jakoukoliv krev, takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu.
28. Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
29. Promluv k synům Izraele: Ten, kdo přináší Hospodinu obětní hod své pokojné oběti, přinese Hospodinu obětní dar z obětního hodu své pokojné oběti.
30. Jeho ruce přinesou Hospodinovy ohnivé oběti. Tuk přinese s hrudím; hrudí, aby se s ním mávalo jako mávanou obětí před Hospodinem.
31. Kněz bude obětovat tuk na oltáři a hrudí bude patřit Áronovi a jeho synům.
32. Pravou kýtu dáte knězi jako dar pozdvihování ze svých obětních hodů pokojné oběti.
33. Tomu ze synů Áronových, kdo přináší krev pokojné oběti a tuk, tomu bude patřit jako podíl pravá kýta.
34. Neboť hrudí z mávané oběti a kýtu z daru pozdvihování jsem vzal synům Izraele z jejich obětních hodů pokojné oběti a dal jsem je knězi Áronovi a jeho synům jako věčný příděl od synů Izraele.
35. To je posvěcená část Árona a posvěcená část jeho synů z Hospodinových ohnivých obětí ode dne, kdy je nechal přistupovat, aby sloužili Hospodinu jako kněží.
36. To Hospodin přikázal, aby se jim dávalo, ode dne, kdy je pomazal, jako věčný příděl od synů Izraele pro jejich pokolení.
37. Toto je zákon o zápalné oběti, o přídavné oběti, o oběti za hřích, o oběti za vinu, o oběti zasvěcování a o obětním hodu pokojné oběti.
38. To Hospodin přikázal Mojžíšovi na hoře Sínaj v den, kdy na Sínajské pustině přikázal synům Izraele přinášet jejich obětní dar Hospodinu.