13. Já jsem tehdy viděl, že z moudrosti je větší užitek než z pomatenosti, stejně jako je větší užitek ze světla než ze tmy.
14. Moudrý má na hlavě oči, zatímco hlupák chodí ve tmě. Také jsem však poznal, že je oba postihne stejný úděl.
15. Tu jsem si v duchu řekl: I mě postihne tentýž úděl jako toho hlupáka. Proč jsem potom já nadmíru zmoudřel? A v duchu jsem prohlásil, že také toto je marnost.
16. Vždyť památka na moudrého stejně jako na hlupáka nezůstává navěky. To všechno bude dávno zapomenuto v přicházejících dnech. Jak to, že moudrý zemře stejně jako hlupák?
17. Tu jsem začal nenávidět život, protože je pro mě špatné to dílo, které se koná pod sluncem. Je to všechno totiž jen marnost a honba za větrem.
18. Začal jsem nenávidět všechnu svou námahu, kterou se namáhám pod sluncem, protože ji zanechám člověku, jenž bude po mně.
19. A kdo ví, zdali bude moudrý nebo blázen; bude však panovat nade vší mou námahou, kterou jsem se namáhal a při níž jsem pod sluncem zmoudřel. Také toto je marnost.
20. A já jsem se odvrátil, abych si v srdci zoufal nad vší tou námahou, kterou jsem se pod sluncem namáhal.
21. Neboť je člověk, který sám usiloval o moudrost, o poznání a o prospěch, ale odevzdá to jako svůj podíl člověku, který o to neusiloval. Také toto je marnost a velké zlo.
22. Vždyť co člověk má ze vší své námahy a z honičky svého srdce, když se pod sluncem namáhá?
23. Všechny jeho dny totiž přinášejí bolesti a jeho plahočení mrzutost; jeho mysl neutichne ani v noci. Také toto je marnost.
24. Není pro člověka dobré, když bude jíst a pít a užije si ze své námahy blaho pro svou duši? I to jsem zjistil, že je z Boží ruky.
25. Vždyť kdo jí a kdo si užívá víc než já?
26. Neboť člověku, který se mu líbí, dal moudrost, poznání a radost. Hříšníkovi však dal plahočení, aby sbíral a hromadil, aby to pak předal tomu, kdo se Bohu líbí. Také toto je marnost a honba za větrem.