6. Tu Jozue roztrhl své roucho a padl tváří k zemi před Hospodinovou truhlou až do večera, on a izraelští starší, a házeli si prach na hlavu.
7. A Jozue řekl: Ach, Panovníku Hospodine, proč jsi vlastně převedl tento lid přes Jordán? Abys nás vydal do ruky Emorejců k naší záhubě? Kéž bychom se byli odhodlali a zůstali na druhé straně Jordánu.
8. Dovol Panovníku, co mám říci potom, co se Izrael dal na útěk před svými nepřáteli?
9. Až to uslyší Kenaanci a všichni obyvatelé té země, obklíčí nás a vyhladí naše jméno ze země. Co pak učiníš pro své veliké jméno?
10. Nato Hospodin Jozuovi řekl: Vstaň, proč takhle ležíš na tváři?
11. Izrael zhřešil a přestoupili také mou smlouvu, kterou jsem jim dal. Vzali také z toho, co bylo zasvěceno zkáze, také kradli, také zapírali a uložili to také mezi své věci.
12. Proto nebudou moci synové Izraele obstát před svými nepřáteli. Obrátí se před svými nepřáteli na útěk, protože se stali klatbou. Už s vámi nebudu, pokud nevyhladíte klatbu ze svého středu.
13. Vstaň, posvěť lid a řekneš: Posvěťte se na zítra, protože toto řekl Hospodin, Bůh Izraele: Uprostřed tebe, Izraeli, je to, co je zasvěceno zkáze. Nemůžeš obstát před svými nepřáteli, dokud neodstraníte věc zasvěcenou zkáze ze svého středu.
14. Budete tedy ráno přistupovat podle svých kmenů a zůstane ten kmen, který Hospodin označí. Bude přistupovat po čeledích a ta čeleď, kterou Hospodin označí, bude přistupovat po rodinách a ta rodina, kterou Hospodin označí, bude přistupovat po mužích.
15. A kdo bude označen kvůli klatbě, bude spálen ohněm, on i všechno, co mu patří, protože přestoupil Hospodinovu smlouvu a protože se dopustil v Izraeli bláznovství.